Poznámka pro čtenáře: Ciriola [čti čirioľa] je tradiční římský chléb, jehož jméno se v češtině čte měkce, s přízvukem na druhé slabice.
Pro Čechy je rohlík symbolem každodenního pečiva – jednoduchý, levný, praktický. V Římě stejnou roli po desetiletí sehrávala skromná, ale ikonická ciriola. Na povrchu křupavá, uvnitř měkká a podlouhlá jako malá loďka, byla běžným chlebem řemeslníků, studentů a dělníků. Dnes téměř zmizela, ale stále vypráví příběh o práci, tradici a římské identitě.
Co je to ciriola a proč je výjimečná?
Ciriola je menší podlouhlý chléb s špičatými konci, křupavou kůrkou a měkkou bílou střídkou. Je univerzální a cenově dostupná, ideální k plnění uzeninami, sýry nebo zeleninou. Díky své neutrální chuti a vyvážené struktuře se hodí k snídani i rychlému obědu.
Původně šlo o tzv. „chléb chudých“, který byl připravován z jednoduchých surovin, ale byl velmi chutný. Dnes se ciriola objevuje i v moderní kuchyni, ale neztratila svůj původní charakter každodenního pečiva, ke kterému mají Italové citový vztah.
Chléb ze stavby i ze sousedství: společenská historie cirioly
Ve 20. století byla ciriola základní součástí jídelníčku římských rodin. Byla levná, praktická a snadno přenositelná – ideální na svačinu pro dělníky, zedníky i studenty. Stačila ji naplnit plátkem mortadely, šunkou, porchettou nebo jen pokapat olivovým olejem se solí.
Během druhé světové války byla ciriola zařazena mezi potraviny na přídělové lístky. V těžkých časech symbolizovala každodenní jistotu a výživu. Pekla se ve velkém v místních pekárnách, které byly důležitým místem komunitního života.
I po válce zůstala populární v římských hostincích a restauracích, kde se podávala k tradičním jídlům nebo jako jednoduchý sendvič plněný zbytky z předešlého dne.
Ciriola a rosetta: porovnání římských chlebů
Většina lidí dnes zná rosettu, ale ciriola je starší. Rosetta vznikla jako varianta milánské michetty a do Říma se rozšířila později, částečně díky svému vzhledu a lehkosti. Přesto mnozí pekaři dodnes tvrdí, že chuťově i texturou ciriolu nic nepřekoná.
Zásadní rozdíl je ve střídkovosti – rosetta je dutá, zatímco ciriola má uvnitř plnou, nadýchanou střídku. Pro sytější sendviče je tak vhodnější právě ciriola.
Proč je dnes ciriola téměř k nevidění?
V posledních desetiletích klesla spotřeba čerstvého pečiva a s tím i poptávka po tradičních formách chleba. Ciriola je navíc určena ke konzumaci ještě ten den a druhý den už není tak dobrá, což ztěžuje její prodej.
Její výroba je také náročnější – vyžaduje ruční práci a zkušenosti, nelze ji jednoduše vyrábět průmyslově jako jiné druhy. Mnohé pekárny proto přešly na snadněji vyrobitelné pečivo jako je rosetta.
Původ slova „ciriola“
Původ názvu „ciriola“ je zajímavý a není zcela jasný. Jedna teorie ho spojuje s malými úhoři („ciriole“), kteří dříve žili v řece Tibeře – tvarově se totiž chlebíku podobají. Jiná verze tvrdí, že slovo pochází z latinského „cereola“ nebo „cereolus“, což znamená svíčka, případně barvu vosku, která připomíná světlou barvu upečené cirioly.
V římském dialektu má navíc „ciriola“ i přenesený význam – označuje někoho, kdo často mění názor nebo se vykrucuje, podobně jako kluzký úhoř. To odráží, jak hluboko je ciriola zakořeněná nejen v kuchyni, ale i v řeči a kultuře.
Kde se dá ještě dnes ochutnat?
Přestože je vzácná, ciriolu lze v Římě stále najít v některých tradičních pekárnách:
- Forno Monteforte: poblíž Pantheonu peče poctivou ciriolu podle tradice.
- Forno Campo de’ Fiori: přímo na slavném náměstí nabízí klasickou verzi s křupavou kůrkou.
- Antico Forno Roscioli: v ulici Via dei Chiavari používá ciriolu i pro sendviče vyšší kategorie.
- Panificio Albanesi (čtvrť Marconi) a Daniele Marè (čtvrť Prati): oba podniky udržují staré pekařské postupy.
- Dar Ciriola (čtvrť Pigneto): specializovaný podnik, kde najdete cirioly plněné na slano i na sladko.
Nový život mezi nostalgií a kulinářskou kreativitou
V poslední době zažívá ciriola menší renesanci. Někteří kuchaři a pekaři ji upravují do moderní podoby – přidávají bylinky, semínka nebo olivový olej. Jiní se drží klasiky a zachovávají rustikální charakter původního receptu.
Na oslavách jako je Festa della Ciriola se tento chléb každoročně představuje v různých podobách – s porchettou, brokolicí nebo v netradičních kombinacích. Ciriola si získává i turisty, kteří hledají něco místního, autentičtějšího než běžný sendvič.
Římská ciriola není jen chléb. Je to živoucí svědek historie města a jeho obyvatel. Zrodila se jako jednoduché každodenní pečivo a přečkala války, krize i proměny gastronomických trendů. Pro české čtenáře je to příležitost poznat chléb, který – podobně jako rohlík – nese příběhy domova, rodiny a síly tradice.
